První úspěchy
![]() Ducati 125 2xOHC Desmo na Tourist Trophy 1958 |
1.dubna roku 1954 nastoupil ke společnosti Ducati tehdy čtyřiatřicetiletý inženýr boloňské univerzity Fabio Taglioni, který předtím pracoval pro závodní tým konkurenční firmy Mondial. Své bezmála pětatřicetileté působení u Ducati zahájil stavbou dvouvačkové závodní stovky OHC s desmodromickým rozvodem. Tento dnes zcela typický ventilový rozvod použily poprvé v roce 1922 rekordní anglické vozy a v té době ho velmi úspěšně používal i závodní tým Mercedes-Benz. Taglioniho model se uvedl vítězstvím ve své třídě v závodě Giro d'Italia s průměrnou rychlostí 98,90 km/h.
V následujících letech se Ducati věnovala produkci velmi úspěšných sportovně cestovních jednoválcových motocyklů, které přetrvaly ve výrobě až do roku 1974. Vrcholem byly závodní stopětadvacítky, které velmi úspěšně závodily v Mistrovství světa koncem 50. let. Bohužel, vždy byly nakonec překonány konkurenčními Mondialy, MV Agustami nebo NSU.
![]() Ducati Mach 250 z roku 1965 stála u zrodu modelovéřady, která hravě porážela konkurenci. |
Z těchto závodních motocyklů byly postupně odvozeny i sériové modely. Špičkou a legendou jednoválcové řady byl v roce 1965 model 250 Mach. Jednalo se o čtyřtaktní jednoválcový motocykl OHC s desmodromickým rozvodem, 29mm karburátorem Dell'Orto, pětistupňovou převodovkou a celkovým velmi sportovním a nekompromisním designem. Tento výjimečný motocykl měl výkon 27,6 koně při 8 500 otáčkách a dosahoval podle testu časopisu Motor Cycling maximální rychlosti 170,6 km/h! Na svojí dobu neuvěřitelný výkon. Mnoho těchto motocyklů bylo přestavováno na závodní a spousta soukromých jezdců s ním dobyla četných úspěchů. Postupným vývojem byla tato jednoválcová řada rozvinuta v modely s objemem 350 a 450 ccm. Vrcholné závodní 450 Desmo dosahovaly výkonu přes 50 koní a dokázaly hravě porážet konkurenční Nortony a Matchlesse i v Mistrovství světa.
Prvními víceválci se v roce 1960 staly dvouválcové závodní motory s objemem 250 a 350 ccm OHC s desmodromickým rozvodem. Tyto motory zapůjčila Ducati tehdy velmi nadějnému anglickému jezdci Miku Hailwoodovi. Není náhodou, že jeho otec Stan Hailwood byl tehdy dovozcem Ducati do Velké Británie. Motor o objemu 249,7 ccm produkoval 43,3 koně při 11 600 otáčkách a maximální rychlost motocyklu byla na hranici 220 km/h. Specialitou konstrukce motoru byly 3 vačkové hřídele. Třistapadesátka měla výkon dokonce 48 koní, ale trpěla nepříjemnými vibracemi. Oba motocykly odkoupil na konci sezóny John Surtess a v roce 1962 s 350 trénoval Phill Read na Tourist Trophy.
![]() Ducati 125 2xOHC ? čtyřválcová konstrukceFabia Taglioniho z roku 1964 |
Roce 1965 se Ing. Taglioni rozhodl postavit konkurenceschopnou 125 pro Mistrovství světa. Vznikl prototyp čtyřventilového dvouvačkového čtyřválcového motocyklu s rozměry 34,5x34 mm, kompresí 12:1, čtyřmi karburátory Dell?Orto a osmistupňovou převodovkou. Motocykl však dosahoval výkonu pouze 23 koní a to oproti třicetikoňové pětiválcové Hondě bylo přeci jen málo. Přes velké naděje se tento motocykl nikdy neobjevil na závodních drahách.
V polovině šedesátých let se objevila další z fenomenálních konstrukcí ing. Taglioniho. Apollo byl čtyřválcový cestovní motocykl 1 260 ccm určený hlavně pro americký trh. Motocykl vážil sice 270 kg, ale jeho motor dosahoval s dvojitým karburátorem Dell'Orto a kompresí 8:1 80 koní. Druhá varianta produkovala se čtyřmi karburátory Dell'Orto dokonce 100 koní při 7,000 otáčkách.
![]() Ducati Apollo ? cestovní motocykl určený především proamerický trh vznikl nakonec jen v jednom exempláři. |
A to vše v roce 1964. Vzhledem k tomu, že v té době neexistovaly žádné pneumatiky schopné přenést tento obrovský výkon na silnici byl finálně snížen výkon na ?pouhých? 65 koní. Nakonec vznikl pouze jeden motocykl a dva motory.
V roce 1967 postavila Ducati i první prototyp cestovně sportovní řadové dvouválcové pětistovky, na kterou si však zákazníci museli ještě dalších 7 let počkat.
-david-