Podzimní klubové setkání v roce 2009 si vzal na starost Jirka ze Zlína. Po několika výletech po okolí svého bydliště, kdy se snažil sladit optimální místo srazu s vyhovujícím termínem, padlo rozhodnutí nakonec na rekreační zařízení Královec nedaleko Valašských Klobouků. Rekreační areál Královec se nachází na pomezí se Slovenskem uprostřed pohoří Bílých Karpat. Ubytování ve vytápěných chatkách slibovalo naprosto dostatečný komfort a přírodní scenérie Karpat nevšední zážitky z okolních projížďek.

Tento sraz jsme s mojí drahou chotí pojali jako naši dovolenou a do místa setkání jsme dorazili již ve středu. Přivítal nás naprosto pohodový, sice poněkud rozveselený, ale řekl bych až domácký personál. Až po ubytování jsme se dozvěděli, že majitel odjel na "last minute" do Tunisu a tudíž vše je zde v naprosté pohodě :-)

Přes týden jsme poznávali krásy Valašska, Horňácka i Dolňácka, ochutnávali místní speciality od halušek přes trnčicu až po domácí slivovičku, užívali klidu Bílých Karpat a hlavně se těšili na ostatní klubáky. V pátek odpoledne jsme zaslechli první vzdálené harmonické basy, které se rozléhaly údolím až k nám. Po chvilce se objevila první Ducati, postupně jsme se začali sjíždět.

Páteční večer probíhal jako většina prvních večerů našich setkání, zvláště, když jsme objevili ve sklepě restaurace slušnou zásobu velmi dobrých moravských vín.

                                         

                                                      

                                        

Během dopoledne jsme postupně vylézali z brlohů a svoje rudé krásky vystavili pod terasu restaurace; někdo se zašel podívat na nedalekou dřevěnou rozhlednu Královec, někdo jen tak relaxoval a všichni jsme čekali na další příchozí.

Jirka nám přivezl ukázat svoji ST2 a na jejím tachometru jsme se mohli všichni přesvědčit, že dávno tytam jsou pověry, že Ducati není vhodný stroj na polykání kilometrů. Pro ty, co ještě nevědí - 401 na tachometru neznamená 401 km, ale 100.401 najetých kilometrů v sedle ST2.

Odjezd na projížďku jsme tentokráte urychlili, protože na Královec se mezi nás vecpala jakási svatba na oběd. Tak to už tu bylo, to známe, to už jsme zažili dvakrát za sebou. Takže - odjezd - a tradá do údolí, hezky se projet úžasnými scenériemi okolní krajiny a výlet tentokráte zakončíme pozdním obědem v některé z okolních restaurací. Vizovice, Luhačovice - okolí těchto městeček jsou dalším krásným koutem naší republiky, který jsme si projeli. Nakonec jsme zaparkovali u jedné z kolib s výhledem na skalní útvar "Čertovy Skály".

Po návratu zpět na základnu jsme se konečně poznali s majitelem zařízení; opálený, z dovolené vysmátý a hlavně(!) s klíčky od dalších zásob uskladněného vína a domácí slivovičky. Jak rádi jsme ho poznali :-) 

Nedělní ráno - to je nostalgie, vzpomínky na poslední dva dny, balení, loučení, ... však to znáte. 

Takže, Jirko, díky za pozvání a zase někdy příště. Nashledanou, Valašsko, nashledanou, kamarádi!

za podpory Kubových fotografií   -jisim-  (2010)