Po 6-ti letech jsme se rozhodli uspořádat naše jarní klubové setkání  opět v šumavských hvozdech. Tentokrát padla volba na příjemný hotel Čertův mlýn kousek od Železné Rudy.

I přes páteční pošmourné a trochu varující počasí jsme si s bráchou a Lukášem dali krásný předkrm v podobě rychlostní vložky Klatovy ? Železná ruda.  Je pravda, že při našem příjezdu, všudypřítomní šikmoocí obchodníci v Železné rudě zavírali své stánky a vyhlíželi bouři. Ale omyl, jen klubové setkání českých ducatistů se blíží!

Hotel se již během pátečního večera zcela zaplnil a tak o zábavu bylo postaráno. Každý se chtěl pochlubit svými přírůstky, zimními úpravami a plány na novou sezonu a tak se diskuze protáhla dlouho do noci.

Sobotní dopoledne, stále ještě plačtivé a pošmourné, na Šumavě nedává moc nadějí k prolomení a zvratu k naším oblíbeným slunečním paprskům.  Ale co, voda  - nevoda,  jedem se dopoledne podívat do  Nýrska a na tamní nádhernou přehradu. A při zpáteční cestě s myšlenkami na další mytí a leštění mého Sportclassica se objevuje tolik očekávané sluníčko. A odpoledne jak vymalované! Brácha startuje svoji devítistovku a chumel 40-ti českých Ducati za ním vyráží na tradiční odpolední vyjížďku. Tentokrát ukázněně, výletním tempem, jedeme se podívat na druhou stranu Šumavy. Kýčovitá nádhera nás všechny dojala, takhle to vypadá bez plánovitého hospodářství?  Takže po Itálii a Polsku dobýváme klubově i německé silnice. Přes Strážný přelétáme zpět na naši stranu hor a několika z nás už známou štrekou kolem Otavy se vracíme do našeho hotýlku. Jen chvilka zaváháni kolem Anína, ale aspoň zde tábořící Harlejáci viděli a slyšeli ty pravé dvouválce!

No co se dá po takto vydařeném dnu v příjemné společnosti dělat ? vychlazené pivko a dlouho do večera u místních specialit ?dojíždíme? dnešní vyjížďku a plánujeme další. Jirka Svozil neuváženě kývl na uspořádání podzimního setkání. Posléze mě při myšlence na 500 km na Valašsko začalo všechno bolet?

Neděle nezklamala ? opět mrholí, předpověď na cestu domů lepší nevypadá. Tak horký kafe, snídaně, po který se nemusí obědvat, rozloučit a opět zpět do šedi všedního dne. Ale ta šeď bude až za 250 kilometrů a po chvilce mi už ani ta voda nevadí. Vždyť jedu na Ducati !!!

-david-