Letos v červnu jsme navštívili 6.ročník celosvětového setkání Ducati fandů v přímořském letovisku Misano Adriatico - WDW2010...

World Ducati Week. Fenomén Ducati komunity, kterou nám může kdekdo závidět. Letos proběhlo již šesté setkání všech fandů značky Ducati - a nebo alespoň těch fandů, kteří mají touhu se družit :-) WDW2010 proběhlo ve stejném termínu, jako úplně první setkání v roce 1998, 10.-13. června a také na stejném místě (jako vždy), okruhu Santa Monica v přímořském letovisku Misano Adriatico nedaleko Rimini, na dohled ze San Marina.

Jestli se první čtyři ročníky WDW odehráli z našeho pohledu spíše v komorní sestavě cca deseti českých ducatistů, od té doby, co se Casey oblékl do červených barev, zájem o světové Ducati setkání vzrůstá. To nás donutilo nejezdit již do Rimini společně; nejsme přece čopráci a věřte, že jet víc než 1.000 km svižným tempem v balíku 30-ti Ducati je totální nesmysl :-))

Jako předchozích pět ročníků jsme nakonec i tentokrát s moji drahou polovičkou zvolili rychlý přesun „na jeden zátah“ po dálnici. Je to sice docela nuda, ale těch 1.200 kilometrů vám již samo o sobě docela zvedne adrenalin v krvi a já se vždycky tak strašně těším do té sváteční atmosféry dunících motorů, že představa ubytování někde kousek od TOHO mně nedá. Ve středu jsme se na Dvořišti v devět ráno „zcukli“ s Mojmírem a večer v devět byli v oblíbeném kempu Fontanelle v Riccione, tři kilometry od naší Mekky Santa Monica. Dost kamarádů z klubu bylo již na místě a přiznám se, že díky Jamesonovi, kterého jsem si přivezl v batohu, si z té první noci mnoho nepamatuji. Ostatní ale asi jo, protože ráno mě chtěli vyobcovat, že prý chrápu jak čtyři medvědi :-(

Ve čtvrtek dopoledne jsme se jeli podívat na okruh. Všude okolo to již hřímalo, kam se člověk podíval, samá Ducati. Musel jsem si trpce vzpomenout na moji rodnou zem a na vztah naší společnosti k motocyklové komunitě. Itálie – to je motorkářský ráj. Srazem žije celé město, Ducati je zkrátka „numero uno“ a my si to opět mohli užívat. Na okruhu Santa Monica jsme se zaregistrovali, narůstající vedro ale způsobilo, že jsme zanedlouho utekli zpět do kempu a rychle se běželi zchladit do vln Adriatica. Na okruh jsme se vrátili až večer, kdy pro středoevropana bylo slunce přívětivější.

V pátek atmosféra začala houstnout. Počet účastníků letošního WDW naprosto překonal očekávání, všude bylo plno – a to nás ještě čeká sobotní finále. Na okruhu jste mohli potkat závodní jezdce Ducati ze současné doby i dávné minulosti, na okruhu probíhaly závody a soutěže, slavnostní defilé dnešních i historických strojů z Bologni. Někteří také využili možnosti a navštívili fabriku, kde byl den otevřených dveří a samozřejmě při té příležitosti nevynechali ani Ducati Museo. Největší páteční tradicí našeho klubu je ale večerní návštěva nedalekého San Marina spojená s večeří v oblíbené pizzerii s vyhlídkou do širého kraje.

Sobota je vrcholem celého meetingu. Program je nabitý na všech frontách, nevíte, kam dřív skočit, abyste o nic nepřišli. Já se ale musím zase kajícně přiznat, že vzhledem k přetrvávajícímu vedru a také faktu, že to bylo již moje šesté WDW, jsem již před polednem utekl do stále ještě chladných mořských vln a stínu stromů v kempu. Zpátky jsme se vrátili opět až večer; pódium nabité jezdeckými hvězdami jsem si nemohl odpustit a musím se přiznat, že když mnohatisícový dav volal při příchodu Baylisse „vrať se!“, běhal mi mráz po zádech a síla atmosféry mi vháněla slzy do očí...

Neděle je již tradičně v duchu nostalgické nálady odjezdů. Již od rána se po skupinkách balí a i my jsme s Helou zvolili odjezd, tentokráte spojený s dvoudenní zastávkou v příjemně chladnějších Dolomitech.

WDW2010 překonalo mnoho rekordů. Přijelo na 60.000 návštěvníků, což je téměř dvojnásobek minulé účasti. Z našeho klubu přijelo na 40 ducatistů, v kempu jsme byli společně s pětatřiceti slovenskými kamarády a přijeli i kluci z brněnského DMCB. Bylo to nádherné několikadenní setkání milovníků Ducati a jsem rád, že jsem mohl být opět u toho.                                                  

-jirka- (2010)